Shut The Fuck Up

Tak už máme ňákej ten pátek za sebou sraz bejvalejch spolužáků ze střední. Všechno to začlo celodenním(thx 2 naim) úklidem pokoje, kde sem našel mimo nespočetného počtu spodního prádla a lichejch ponožek i kdejaký to hnijící překvapení. Na pátou sem vyrazil do posilky, po šestý se vrátil, nažral, vyluxoval a už už vyrážel vyzvednout Viktora a Mášu na nádraží. Na místě na mě už čekali pablo, mário, slejp a nějakej_kluk_s_uzeninami. Po chvilce k nám dorazil i neznámej_chlápek, mluvící německy, na kterém si kluci pohotově vyzkoušeli combo-fráze „gutten tag“ a „auf wiedesehen“. Slejp s nim proved eště směnnej obchod cigarety/cash a chlápek zas odpochodoval. Mezitim dorazil Vulkánec a tak se čekalo už jen na Vojcka a Mášu. Vojta doráží spožděnym vlakem a všichni kromě mě a Viktora si to valej spokojeně na náměstí. Asi po půl hodině doráží Máša ve svém bouráku, nakládá nás a jedem hodit bágly ke mně. Parkujem, vykládáme, vycházíme. Směr netopejr. Vedu kluky okružní cestou, abych jim dopřál pohledu na místní skvosty (škoda jen že nebyl sochor doma, je jasný kde by byla první a zároveň asi poslední zastávka). Během pár minut sme na náměstí a vcházíme na 1. nádvoří zámku, kde je kupodivu hromada lidí. Obcházíme je a sme u netopejra. Na místě na nás už čeká zmíněná skvadra + stálice typu johny_g a dufy. Sedáme, objednávam točenou kofolu a rozjíždíme klasicky bezduchý diskuse o skoole a podobnejch hownech. Časem doráží Prskač, pak Grolmus a Čáslava. Nastává hromadný potřásání rukama, nohama a bejt tu už Černoch, pevně věrím tomu, že by se dostalo i na jiné partie. Po chvíli přichází Vobřik, kterýho má skoro každej problémy poznat, později Černoch a Gejek. Nakonec dovalí i Vojta Židášek. Někdo si de dát par map ve fotbálku, ale ti chytří zůstávají a těší se z Mirkovy Černochem tolik proklamovaný životní storky. O tý se, ale tady moc rozšiřovat nechci, protože to byla klasicky gRolmusovká sviňárno-prasárna. Nutno podotknout, že byla vynikající. Časem dorazil i ovíječ, kterej se v pozdějších hodinách s Máriem vydal na místní prohlídku zámku (což vysvětluje tu hromadu lidí cestou do pejra). Lehce před dvanáctou přichází řeč na loly jako slejpův názor na to co znamená komerční kapela, čehož se okamžitě chytá Honza a začíná svoji prapodivnou, ale pro Vobřika dozajista poutavou, přednášku o tom, co to vlastně znamená slovo komerční. K údivu všech doráží i Mil4n3k a samozřejmě shání Prskače, aby ho moh náležitě přivítat. Bohužel nesmyslně zavíraj už ve 12 a tak dem masivně platit. Tuto negativní skutečnost nám zpříjemňuje jak Honza, svojí nekonečnou přednáškou, která na mě spíš dělá dojem zacyklený jedný věty, tak Mirek, kterej už klasicky zkouší svoje tríčky na barmanku. Během těchto radovánek přichází Prskač a Bajtlik. Milan vítá Prskače do ramene; radujem se. Po zaplacení vycházíme z hospody, aby sme už klasicky zjistili, že polovina tam zůstala. Vzniká zmatek. Dělíme se na 2 skupiny – těch co maj hlad (já) a těch co maj žízeň. Vydávám se se svoji skupinou směr gyros, ostatní dou do mestiza. Cestou neustále ztrácíme mášu, kterej posílen alkoholem vymetá kdejakou sračku a to nejen na zemi. Přicházíme do gyrosu, kde je klasicky narváno. Máša se chopí situace a stoupne si do řady před ňákýho týpka, na kterym je znát jistá známka desorientace. Celou situaci umocní ještě tím, že se na toho kluka nejvíc nalepí, čumí mu asi z 10cm do xichtu a snaží se nás všechny dostat před sebe. Po 20 minutách ve frontě si objednávam gyros v žemli, hamburger a hranolky. Po další čekací době dostávám zmíněné jídlo, abych zjistil, že víc tady znamená míň. Bohužel ostatní maj už dožráno a tak se vyráží do mestiza. Vyjdem schody - vcházíme do hospody - volá nám Máša. Je mi předán čísi telefon, abych zjistil, že máša je na náměstí (cca 150m od nás) a neví kam dál. Posílám ho do mestiza a dem ho dolů vyzvednout. Během 15 sekund přijíždí Máša v taxiku. Řidič je očividně nesvůj. Dozajista tomu přispívá ještě Viktor, kterej si ho zběsile fotí mobilem. Aby to nebyla malá parodie, Máša mu vysází žádanou 50ti korunu v korunách. Vracíme se nahoru, kde se už rozjíždí kvalitní zábava. Pominu-li Milana, kterej si okamžitě nasadil na hlavu klobouk visící nedaleko na zdi, musim zmínít Máriův vynikající nápad pustit na zdejším kompu ve fullscreenu moje video z posilky. Na každým nově příchozím návštěvníkovi hospody je vidět jistá známka desorientace v jeho xichu. Zřejmě málokdo v mexický hospodě čeká 2 hodinovou projekci, jež spočívá v nekonečné smyčce 4 minutového videíčka z posilovny. Je mi jasný, že tohle prostě muselo dříve či později příjít, takže, se nezlobím a naopak si užívám postupně rostoucí popularitu mé osoby v hospodě (no to bych blil). Máša postupem času upadá do bezvědomí, což by nám popravě bylo úplně jedno, kdyby nám ovšem děsně nebrečela místní obsluha. Užívám si společnosti Bajtlika, kterýho sem snad 3 roky neviděl. Mirek a Gejek jsou s prskačem na baru a panákujou. Po ňáký chvíli se nesmyslně odchází neznámo kam. Cestou zjišťujem pobavující skutečnosti jako například, že milan má po těle 21 limetek nebo, že prskač si oblíknul upoutávající tabuli. Pár limetek je okamžitě využito k několikanásobnýmu postřelení negra, z blízkosti menší než malé. Padnou návrhy jako ňáká hospoda u zimáku (tolik proklamovaná máriem a slejpem, takže dozajista eXtra luXus) a Icko. Nakonec se rozhodne, že se de do hospy u zimáku a buzničky co maj hlad se pudou nažrat do gyrosu a pak dorazej. Po hodinový cestě sme na místě. U vchodu fotbálek; v hospodě kvalitní trencík a nablito na zemi (doufam, že nemusim zdůrazňovat tu očividnou spojitost). Jedna skupinka paří tobálek, druhá se de posadit, dát si něco k pití a vyslechnout několikahodinovou smyčku zvuků opičího trávicího traktu (= „hudbu“). Zacyklený sraní nás kupodivu moc nebaví. Naštěstí na scénu přichází pabloak, aby celou situaci umocnil svým ještě víc debilním tanečkem rukou na noze (viz video). Nutno dodat, že jeho „nadání“ sklidilo odpovídající potlesk. Mezitím du zkontrolovat Honzu před hospodu, kterej očividně v mestizu u baru skákal opravdu bez přešlapu. K mému překvapení zjišťuju, že tam není. Vracím se do hospy s roztrhanejma židlema, které pokrývají dečky vycpaný jehlama a jinýma dobrůtkama. Postupem času se propracujem, až na zahrádku, kde mi Máša mermomocí chce sdělit název nějakého filmu, což se mu vzhledem k faktu, že je v tu chvíli fakt neskutečně debilní, náležitě nedaří. Řešíme hafo howen. K čtvrté hodině ranní se ocitáme před hospu a kopem si s limetkou. Následně dem na nádraží, kde se odpojují poslední lidi. Mířim s Mášou ke mně; dem spát. Druhej den vstáváme v 1 odpoledne a obědváme pizzu (:D:D). Zapnu kompa a zjišťuju, že vulkánec, kterej nás opustil asi v půl pátý, teď dojel bez jakýhokoliv spánku domů a de sbírat brambory na pole (llama?). Po chvilce dorazí návštěva v podobě černocha, milana a honzy. Zasmějem se nejen jejich opici (teď vážně nemam namysli černocha, i když…:)))))) a dem zjistit, že death proof je opravdu kvalitní sračka. Co říci závěrem? Byla to fakt super akce. Překvapilo mě, že se nás sešlo asi 20, což jsou všichni na který sem měl kontakt. Doufam, že brzo uděláme ňákou další akcičku, klidně třeba v Kolíně, hoře…. jako datum se mí jeví nejlíp něco před Vánocema. Napište do commentů jak to vidíte vy - kdy kde jak atd. Pabloakův taneček (točeno mobilem by johny_g):

Honza a Mirek

Vojcek

Já a Čáslava

Pabloak a Mário

spokojený ovíječ

mário, vobřík, vulkánec a černoch

veselý Milan

Milan si čistí zuby mobilem

džin z láhve

kuchtík

máša, pablo, vojta a ovíječ

Co to asi je? :o)

zamyšlený pohled

máša a taxikář